Pro mediaci jsou charakteristické 3 základní principy, kterými by se vždy měla řídit. Konkrétně se jedná o princip dobrovolnosti, nestrannosti a mlčenlivosti. Zjistěte, co to znamená v praxi.
Princip dobrovolnosti
Mediace je striktně dobrovolná, a to z jednoho prostého důvodu. Nikomu nelze nakázat, aby se o tom, co jej trápí, bavil s člověkem, kterého mu vybere soud. Mediaci vám nemůže nařídit ani soud. Jediné, co vám nařídit může, je takzvané první setkání se zapsaným mediátorem.
Aby bylo možné nějaký spor mediovat, musí strany sporu samy chtít danou situaci řešit. Princip dobrovolnosti je přitom aktuální i po zahájení mediace. Vzhledem k tomu mohou klienti jednání kdykoliv ukončit, aniž by museli uvádět jakýkoliv důvod.
Princip mlčenlivosti
Na zapsaného mediátora se ze zákona vztahuje povinnost mlčenlivosti. Týká se přitom všeho, co se mediátor na mediaci nebo v souvislosti s její přípravou dozví. Tato povinnost pro mediátora platí i vůči soudu, státním orgánům a dalším institucím.
Klienti se proto nemusí obávat, že by se tyto informace dostaly někam ven a byly případně u soudu použity proti nim. Mediátor může soudu poskytnout pouze informaci o tom, zda se mediace uskutečnila nebo nikoliv.
Princip nestrannosti
Posledním důležitým principem je nestrannost. To znamená, že mediátor nemůže zvýhodňovat například jednu ze zúčastněných stran sporu. Mediátor by z tohoto důvodu rozhodně neměl být v příbuzenském vztahu se svým klientem.
V praxi je ale možné mediovat spor stran, které mediátor zná. Jen je třeba, aby o této skutečnosti byli všichni klienti informováni a s mediací i přesto souhlasili. Zároveň by si měl být mediátor jistý, že tato skutečnost nijak neohrozí jeho nestrannost.
Více informací ze světa mediace najdete na www.kurzymediace.cz.
