Mediace by se vždy měla řídit třemi základními principy. Jedná se o princip dobrovolnosti, mlčenlivosti a nestrannosti. Přečtěte si, co to znamená v praxi.
Princip dobrovolnosti
Mediaci vám soud nařídit nemůže. Nařídit vám může pouze takzvané první setkání se zapsaným mediátorem. Z toho vyplývá, že mediace je striktně dobrovolná a záleží pouze na stranách sporu, zda se jí zúčastní nebo nikoliv. Stejně tak platí, že klienti mohou mediaci kdykoliv ukončit a není třeba, aby pro to uváděli nějaký důvod.
TIP: Naučte se řešit spory pomocí mediace. Pomůže vám s tím Základní kurz mediace.
Princip mlčenlivosti
Zapsanému mediátorovi povinnost mlčenlivost vyplývá ze zákona. Tato povinnost se přitom vztahuje na vše, co se při mediaci (nebo v souvislosti s ní) od klientů dozví. Povinnost mlčenlivosti musí mediátor dodržovat také ve vztahu k soudu, státním orgánům a institucím.
Díky principu mlčenlivosti se strany sporu nemusí obávat, že se informace vyřčené při mediaci použijí proti nim.
Je třeba zdůraznit, že mediátor může soudu sdělit informaci o tom, zda mediace proběhla nebo nikoliv. Na klienty se povinnost mlčenlivosti nevztahuje.
Princip nestrannosti
Mediace je v poslední řadě založena také na principu nestrannosti. Díky tomu mají klienti jistotu, že mediace bude vedena, aniž by některou ze stran zvýhodňovala. Mediátor by proto neměl být v příbuzenském vztahu s žádným ze svých klientů. Také by na nich neměl být žádným způsobem finančně navázaný.
Mediátor však může mediovat spor lidí, které zná. Je však třeba pamatovat na určitá pravidla. Mediátor by si v takovém případě měl být jistý, že tato známost v žádném případě neohrozí jeho nestrannost. Pokud zná pouze jednu stranu sporu, měl by o této věci informovat i ostatní a mediaci zahájit až po vzájemném odsouhlasení.
Více informací ze světa mediace najdete na www.institutpromediaci.cz.
