Nemoci z povolání vznikají tak, že zaměstnance je vystaven vlivům, které se negativně promítají na jeho zdravotním stavu. Pokud se začnou projevovat první příznaky nemoci z povolání, je třeba vyhledat lékaře a obrátit se s konkrétními požadavky na zaměstnavatele.
Co je nemoc z povolání
Rozumí se jí zhoršení zdravotního stavu zaměstnance, buď trvalého nebo dočasného charakteru, které souvisí s výkonem práce. Posouzení je ovšem závislé na řadě faktorů, jelikož ne každá nemoc, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem práce nebo se kvůli ní zhoršuje, je nemocí z povolání.
Lékař vydá na základě vyšetření lékařský posudek, z jehož závěru musí být zřejmé, zda se nemoc uznává jako nemoc z povolání či nikoliv. Podmínkou je, že jednak musí být uvedena v „Seznamu nemocí z povolání“, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., a jednak musí dosahovat určitého stupně klinické závažnosti.
Pro zajímavost lze uvést, že obvyklé bolesti zad vzniklé dlouhým sezením u počítače, se v Seznamu nevyskytují.
Uznání nemoci z povolání
Kvalifikovaně mohou nemoc z povolání posoudit a uznat jen zdravotnická zařízení, která k tomu mají zvláštní povolení. Vyšetření se provádí pouze na písemné doporučení praktického lékaře nebo poskytovatele pracovnělékařských služeb zaměstnavatele.
Nároky zaměstnance
Pokud se u zaměstnance zjistí nemoc z povolání, má od zaměstnavatele nárok především na náhradu za ztrátu výdělku, a to ve dvojí formě: náhrada po dobu trvání pracovní neschopnosti (měsíční doplatek do výše průměrného výdělku) a náhrada po skončení pracovní neschopnosti (doplatek rozdílu mezi průměrným výdělkem dosahovaným před vznikem nemoci z povolání a výdělkem dosahovaným po jejím zjištění – čili renta).
Další náhradou je jednorázové odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Zaměstnavatel dále zaměstnanci proplácí i náklad
